Tento nástroj vám pomůže určit vhodnou kombinaci digitální zrcadlovky a objektivu a vypočítat ohniskové vzdálenosti objektivů vztažené na kinofilm včetně dosažitelných úhlů záběru pro zvolený fotoaparát a objektiv.
Velmi jednoduše si můžete vybrat tělo přístroje a k němu požadovaný objektiv a vše ostatní uvidíte ve velmi přehledné a názorné tabulce. Díky přidanému měřítku také můžete získat naprosto konkrétní představu o tom, jakou část fotografované scény zabere objektiv z určité vzdálenosti.
U objektivů typu rybí oko není výpočet úhlů záběru přesný (díky jejich naprosto specifické konstrukci), obvykle je kolem 180°.
Postupujte následovně:
- Nejprve zvolte model digitální zrcadlovky. Podle něj se načte seznam kompatibilních objektivů, které lze s daným fotoaparátem použít. (šedě označené fotoaparáty se již neprodávají)
- Vyberte požadovaný objektiv.
- Zobrazí se tabulka s vypočtenými parametry.
Navíc můžete tento jedinečný nástroj využít i pro vyhledání všech kompatibilních objektivů k Vaší digitální zrcadlovce.
STABILIZÁTOR
Pokud systém zjistí neúmyslný pohyb objektivu, opticky nebo elektronicky jej kompenzuje a ustaluje obraz fotografovaného subjektu.
Mechanická stabilizace
- Optická stabilizace - stabilizátor je vestavěn buď do objektivu a funguje na principu pohybu optického členu tak, že procházející paprsky dopadají stále na stejné místo. Výhodou je, že účinek vidíte rovnou v hledáčku, kdy se obraz jakoby uklidní.
- Stabilizace pohybem snímače - v poslední době se vyskytuje u několika výrobců i další druh stabilizátoru. Ten je vestavěn do těla přístroje a pohybuje přímo snímačem, takže efekt je stejný. Velkou výhodou tohoto systému je, že funguje v podstatě se všemi použitými objektivy. Účinek ale není vidět v hledáčku a bývá tedy alespoň graficky znázorněn.
Digitální (elektronická) stabilizace
Digitální stabilizátor obrazu, který inzerují někteří výrobci, je v podstatě jen zvýšení citlivosti snímače pro dosažení co nejkratších exozičních časů, aby bylo zabráněno pohybové neostrosti snmku. Díky zvýšení citlivosti je bohužel ale mnohdy podstatně snížena výsledná kvalita snímku.
Duální stabilizátor kombinuje oba výše uvedené systémy, tedy mechanický a digitální stabilizátor.
SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
U běžných přístrojů bývá sekvenšní snímání rychlostí kolem dvou snímků za sekundu, levnější DSLR jsou schopny fotit rychlostí 3 sn/sec a ty o něco výkonnější i 5 sn/sec. Přístroje určené pro reportéry fotí 8-10sn/sec. v plné kvalitě.
Počet snímků, které se dají tímto způsobem pořídit, záleží na kapacitě vyrovnávací paměti, neboli bufferu. U některých přístrojů to jsou 2-3 snímky, některé jsou schopny fotit tímto způsobem až do zaplnění paměťové karty, ale po určitém počtu snímků se může rychlost snížit vlivem pomalejšího zápisu na kartu. Profi přístroje dokáží bez zpomalení zaznamenat serii i několika desítek snímků.
ZOOM
Lze tak pomocí jediného objektivu přecházet např. ze širokoúhlého snímku na snímek teleobjektivem. Daní za jednoduché nastavování ohniskové vzdálenosti bývá, v porovnání s objektivy pevné ohniskové vzdálenosti, horší kvalita obrazu.
Zoomy pro fotoaparáty se tradičně dělí do následujících skupin:
- Širokoúhlý zoom - Objektiv, jehož nejdelší ohnisková vzdálenost je menší než u základního objektivu (50mm u kinofilmu).
Pokrývá rozsah obvykle od výrazně širokoúhlého po mírně širokoúhlý záběr.
- Základní zoom - Standardní zoom, objektiv, jehož rozsah ohniskových vzdáleností pokrývá nejpoužívanější oblast od mírně širokoúhlého objektivu až po mírný teleobjektiv.
- Telezoom - Objektiv, jehož delší ohnisková vzdálenost je vyšší než u základního objektivu. Pokrývá rozsah obvykle od mírného teleobjektivu výše.
- Ultrazoom - Objektiv s výrazně širším rozsahem ohniskových vzdáleností než obvyklých 2x-4x. Současné ultrazoomy pro fotoaparáty mají běžně rozsah 10x-12x. Pokrývá obvykle oblast od středně širokoúhlého záběru až po výrazný teleobjektiv. Výraz se používá také pro fotoaparát s nevyměnitelným objektivem tohoto typu.
Zoomy s ještě podstatně většími rozsahy se běžně používají u videokamer a filmových kamer, kde díky menším rozměrům a zejména nižšímu rozlišení snímacího prvku není na závadu degradace kvality obrazu.
VELIKOST SNÍMAČE
Velikost CCD nebo CMOS snímače zajímá mnoho fotografů proto, protože má nemalý vliv na kvalitu výsledné fotografie především pokud jde o obrazový šum. Nezáleží ovšem jen na velikosti snímače, ale také na tom, z kolika pixelů se snímač skládá. Kvalita obrazové informace totiž záleží především na velikosti jednotlivých pixelů. Čím větší je každý jednotlivý pixel, tím víc na něj dopadne světla a tím kvalitnější informaci poskytne k dalšímu zpracování. Z toho plyne, že pokud máme dva snímače stejné velikosti a jeden z nich má menší rozlišení, mohou být jednotlivé pixely větší a můžeme tedy předpokládat, že takový snímač bude poskytovat kvalitnější informaci. Výsledná kvalita snímků záleží také na použitém procesoru a na tom, jak dokáže informace ze snímače zpracovat.
Velikost snímačů se u kompaktních fotoaparátů udává v palcích, respektive jejich zlomcích, například 1/2,5 " , 1/1,7 " a podobně. Tento údaj nám bohužel neřekne nic bližšího, protože se jedná pouze o označení velikosti (podobně jako třeba u bot...).
U DSLR jsou snímače daleko větší než u kompaktů a výrobci je označují jinak.
MAKRO
U některých kompaktních fotoaparátů je s tímto nastavením možno zaostřit již od 1cm od poslední čočky objektivu.
Je třeba dbát na dostatečné osvětlení, protože při tak malých vzdálenostech se velmi často stává, že je objekt zastíněn samotným fotoaparátem.
CITLIVOST
Citlivost je v dnešní době digitální techniky nejčastěji udávaná dle normy v jednotkách ASA - v digitálních fotoaparátech je parametr jednoduše nazýván ISO. Citlivost ISO se pohybuje v rozmezí od 12 do 3200, obvyklé hodnoty jsou 100, 200 a 400.
Rozdíl jedné hodnoty (1 expoziční stupeň, označuje se 1EV) znamená dvojnásobnou citlivost, takže na správnou expozici při ISO 200 je zapotřebí potřeba poloviční množství světla, než při ISO 100. Z toho tedy plyne, že dvojnásobná citlivost snižuje potřebný expoziční čas na polovinu. Tedy při dvakrát větší citlivosti (filmu, snímače - CCD, CMOS) stačí pro stejnou úroveň expozice pouze polovina dopadajícího světla. Při zdvojnásobení citlivosti beze změny množství dopadajícího světla tedy můžeme:
- zkrátit expoziční čas na polovinu - dojde k menšímu rozmazání pohybu ve focené scéně, nebo
- zvýšit clonu o jedno clonové číslo - tím se adekvátně zvýší i hloubka ostrosti.
LCD
U fotoaparátů se používají barevné LCD pro promítání obrazu, který snímá objektiv a také pro prohlížení již vyfocených snímků. Displeje se vyrábí v různých velikostech a ty nejmodernější umožňují pohodlné prohlížení i na ostrém slunci, což bylo u starších modelů poměrně obtížné.
U DSLR se ještě používají jednoduché monochromatické LCD, na kterých se zobrazují různá nastavení fotoaparátu. Říká se jim stavové displeje.
INTERNÍ PAMĚŤ
Vnitřní paměť je paměť zabudovaná do fotoaparátu, kterou nelze vyjmout. Většinou se používá pouze jako záloha, protože její kapacita stačí jen na několik snímků v plné kvalitě.
